Jaké je to neslyšet

Ve středu 23. května 2018 zavítaly mezi žáky 4. ročníku ZŠ Telnice čtyři studentky speciální pedagogiky Pedagogické fakulty v Brně. Jaký je „život s postižením“ a jaká úskalí do života přináší, jsme se dovídali během dvou vyučovacích hodin. Šlo hlavně o to, přiblížit dětem, jaké to je, když někdo neslyší, jak může komunikovat s ostatními a jak se mají chovat ostatní k němu.

V teoretické části děti zjistily, jaké druhy postižení mohou být, jak se dají řešit a jak se dá s těmito lidmi komunikovat. Podrobněji potom byly seznámeny s důležitostí sluchu, podstatou sluchového vnímání a možnostmi kompenzace sluchového postižení. Mohli si rozebrat a zase složit velký model vnitřního ucha, podívat se, jak krásně barevná a vzorovaná se dnes vyrábí dětská naslouchadla a seznámit se s formami komunikace se sluchově postiženými lidmi.

V části praktické byly děti rozděleny do čtyř skupin. Ty se střídaly na čtyřech stanovištích, kde si vše děti zkoušely „na vlastní kůži“. Na jednom stanovišti z vlastních prstů sestavovali oběma rukama písmena abecedy a zkoušeli obouruční prstovou abecedou znázornit svá jména a různá slova. Na jiném stanovišti se dorozumívali pomocí rukou a mimiky znakovou řečí. Třetí stanoviště umožnilo dětem vyzkoušet si, jak náročné je odezírání slov ze rtů. Děti dostaly velká sluchátka (aby neslyšely) a snažily se nahlas zopakovat slovo, které výrazně ale bezhlasně vyslovil naproti sedící kamarád. Asi nejtěžší bylo poslední stanoviště, kde se děti zkoušely dorozumívat s hluchoslepým jedincem pomocí doteků prstů na dlaň (písmeny popsané bílé rukavice). Při této „Lormově abecedě“ mluvčí vyznačuje jednotlivá písmena svým ukazováčkem dotykem do dlaně a na prsty ruky příjemce. Zajímavou životní zkušeností dětem byla také chůze se slepeckou holí, kdy se se zavázanýma očima a se sluchátky na uších snažily projít cestu mezi překážkami.

Na závěr našeho setkání se „světem Neslyšících“ děti sestavily na velký arch papíru myšlenkovou mapu, na kterou napsaly a nakreslily vše, co je z právě realizovaného projektu zaujalo nebo co si zapamatovaly. A já doufám a pevně věřím, že v nich zážitky a zkušenosti dnešního dne probudily zase o trošku více lidskosti, respektu a tolerance, které dnešní doba tolik postrádá a potřebuje…

Hana Kašparová, tř. učitelka